Reagovat na příspěvek

Diváci České televize jsou rukojmím
[Autor: Zdenka] [Datum: 13.11.2003 20:25:38]
Vážení autoři protestního aktu "Deset důvodů...", chtěla bych se připojit k signatářům odporu proti řízené likvidaci veřejnoprávních médií. Souhlasím se všemi body, které jsou v protestu vyjádřeny. Logika věcí v systému tržní ekonomiky říká, že ceny zboží a služeb se řídí podle železného pravidla vztahu nabídky a poptávky, a také, že pružně reagují na pohyb cen jednotlivých komodit. V České republice to však neplatí. U nás je totiž docela klidně možné, že spotřebitel na jedné straně dokáže pochopit a akceptovat změny zvýšených cen u svých housek, piva a párků, energií, zdravotních služeb, telefonních poplatků a celé řady dalších položek spotřebitelského koše, ale cena televizních poplatků se jej, podle tvrzení politiků, „bolestně dotýká“, i když divák a zejména politici velmi dobře vědí, že již po řadu let kupují televizní služby za stejnou cenu – a vlastně na dluh. Může se pak divák divit, že z obrazovky začnou postupně mizet jeho oblíbené pořady? Může divák požadovat stále vyšší kvalitu za nižší cenu? Kdo se totiž domnívá, že lze produkovat pořady ve stejné kvalitě v nezměněném množství při dramatickém snížení počtu lidí, kteří pořady vyrábějí, patrně již v dětství chyběl v hodinách matematiky a i dnes je zcela jistě na omylu, domnívá-li se, že televize dokáže pracovat bez peněz. Ani vynalézavá moderní věda a technika totiž nemůže být samospásnou, pokud ji nebude moci televize nakoupit, a pokud ji nebude mít kdo kvalitně obsluhovat. Tím, že je ze strany některých politiků vytvářen neustálý tlak k propouštění dalších a dalších zamětnanců ČT, tím, že je Česká televize tlačena pracovat za improvizovaných podmínek v cenovém provizoriu, tím, že je Česká televize záminkou k populistickým politickým půtkám, však zákonitě trpí zase jen divák a volič-daňový poplatník. A televize spolu s divákem se tak vlastně stávají rukojmím haštěřivých politiků. Televizní koncesionářské poplatky, které jsou vybírány od diváků již dlouhou řadu let v nezvýšené podobě, však nejsou ani tak trnem v oku rozumných koncesionářů, jako spíš vytrvalým politickým jablkem sváru v poslaneckém ringu. Aby mohla Česká televize tuto situaci řešit, potřebuje nezbytně dobrou vůli politiků. Té se však stále nedostává. Neboť zákon, resp. jeho navrhovatelé-politici, ho sabotují. A zvýšení poplatků neumožní do té doby, dokud budou mít naši zákonodárci - kdoví proč - ve věci přijetí nového zákona o koncesionářských poplatcích nejrůznější obstrukce a křeče. A to i přesto, že ceny všeho ostatního jsou v neustálém pohybu směrem nahoru. Často se vznáší lichý a zavádějící argument, který se snaží porovnávat cenu jedné vysílací hodiny ČT a komerčních televizí a porovnávat, kdo produkuje levněji či naopak. Tyto spekulace, matematické vzorce a pofidérní statistiky, plavou obvykle stejně na vodě a jsou v zásadě jen další z celé řady mystifikací...( a to ať již záměrných, nebo vyplývajících z naivity). Vždyť veřejnoprávní médium se již svým charaktem a posláním jako takovým, nemůže porovnávat a prosazovat na trhu stejným způsobem a za použití stejných nástrojů, (resp. často laciných "tržních" triků), jakým se prosazují komerční televize, které jsou veskrze záležitostí kšeftu zadavatelů reklamy z firemního sektoru. A často velmi nečistého kšeftu. Vždyť již jen pouhé porovnání problematické minulosti a praktik "hospodaření", jak jej akceptoval generální manažer kupř. komerční TV NOVY, stálo naši zemi - tedy i daňové poplatníky, resp. i koncesionáře ČT - škodu řádově v desítkách miliard. Pokud by někdo - zejména z řad politiků - chtěl něco přepočítávat a porovnávat,a používat tento argument, pak by však musel v rámci tohoto matematicky pojatého ducha nutně do ceny vysílacích hodin připočíst i ono "B" této mince, a tuto dlužnou částku, jako dluh Novy občanovi - a hned by jistě cena a pohled na ni v tomto vzájemném porovnání jedné vysílací hodiny veřejnoprávní ČT versus komerční Novy vyzněla jinak! A produktivita Novy ve prospěch českého diváka by rázem značně poklesla.... Problematické - a troufám si spekulovat, ne-li kriminální - hospodaření kolem Novy prostřednictvím jejich vlastníků a provozovatelů -poškodilo všechny občany tohoto státu. A že se na na tomto nekalém hospodaření skutečně podepsala i nekompetentní, neodborná a liknavá kontrola státu, resp. Rady - a že je tedy možné se domýšlet, šlo opět o další pověstný "tunel", je nabíledni. Tunel, spáchaný ať již kýmkoliv a sahajícím až ke komukoliv, však budou muset zaplatit i diváci veřenoprávní televize a rozhlasu. A tím jsou jak manažeři komerční Novy, tak politici, rozhodně vinni a dlužni čskému občanovi. Jisté je,že daňového poplatníka se více než cena hodiny, za kterou produkuje ČT, dotýká, že bude muset zaplatit mediální dluhy a prebendy, vyplynuvší komusi z čachrů kolem komerčních televizí a jejich snahy nenápadně likvidovat Českou televizi. Je nutné si proto už konečně položit otázku, komu tato sabotáž prospěje? ČT nemůže a neměla by být neustále tlačena do soupeření s Novou v rámci oněch tolik diskutovaných koláčových grafů; už proto, že to není relevantní vzhledem k jejich jistě rozdílnému poslání. ČT má - narozdíl od komerčních televizí - zákonnou povinnost vysílat v zákonem garantované kvalitě a vyváženě pro různé občanské komunity. Už proto musí ČT zachovat kvalitnější a pestřejší pořady přinejmenším z onoho morálního a etického a informativního hlediska. A musí ji tedy logicky zajišťovat i vyšší počet pracovníků s vyššími náklady na techniku a výrobu vůbec... Pokud ovšem nemá i tato produkce vypadat, že vaří z vody.... Pokud si však politici myslí, že tomu tak není - a že odborné kvality (a nejen vulgární zábavy) lze dosáhnout bez odborníků a jejich relevantního odměňování - pak potřeba se ptát, jsou-li politici, kteří bojkotují zvýšení koncesionářských poplatků veřejnoprávním médiím, lidmi na svém místě? Má-li však být jediným smyslem života ve světě tržních principů jen onen kšeft a kupčení s čímkoliv - tedy i kupčení s oním etickým nazíráním, pak jsou to zase politici, kteří deformují a devalvují kultornost a identitu tohoto národa, když razí tuto - nikoli již českou - cestu... Vždyť to, co z hlediska obsahového vesměs produkují komerční subjekty, je často velmi odpudivé, a nemá vůbec nic společného s naším kulturním duchem a vyspělostí české kultury. Agresivní, po všech stránkách laciné pořady převážně zahraniční provenience, které se nepřetržitě valí z obrazovek komerčních televizí, doslova przní vkus a etické nazírání na svět přinejmenším mladé generaci a dětem, jež jsou tak snadno manipulovatelné, a v tomto smyslu je nelze považovat za hodnotné, natož hodnotné z hlediska přidané hodnoty....A považuji to za obrovský prohřešek, ne-li zločinné jednání, pakliže budeme permanentní potoky krve na komerčních programech považovat za navádění k surovostem. A to beze sporu v jistém smyslu ve vztahu k nezralé populaci lze považovat...Už proto, že vytváří zkreslené modely chování a vysílá - a tudíž propaguje - násilí veřejně. Když si projdeme televizní program komerčních televizí od časných ranních hodin až do pozdních nočních, nenajdeme tam nic jiného, než jen a jen marasmus krutostí, sprostoty a trapného sentimentu za groš, případně ubohého porno-podnikání, které nemá vůbec nic společného s významem pojmu erotika, neboť ani tyto typy pořadů komerčních televizích nejsou ničím jiným, než trapným teleshoppingem. Proto postoje politiků v žádném případě nelze akceptovat, když jako argument pro neodsouhlasení zvýšení koncesionářských poplatků veřejnoprávní televizi a rozhlasu používají srovnání ceny vysílací hodiny s komerčními médii! Již z tohoto důvodu je nutné vyvinout na politiky-sabotéry tlak, aby odstoupili,neboť se tak stávají škůdci a parazity na české národní identitě a kultuře! Zdenka Ulmannová, novinářka, spisovatelka
 
Jméno:
Email
Titulek
Opište kód: [?]