P S Y C H O P O R A D N A

založil:
Fredie
dne:
13.9.2002 13:49:18
kategorie:
Praktické informace
Zaregistrujte se a získáte:
- vlastní unikátní přezdívku
- vlastní ikonku
- soukromé zprávy
- oblíbené diskuze
- a spoustu nových funkcí
* registrace je zdarma
 Rebecaa (xxx.xxx.216.136)reagovat 16.9.2002 5:45:35
"Proc porad nejsme spokojeni s tim co mame a chceme vic??? A proc chceme vsechno hned??"
 Evča (xxx.xxx.2.234)reagovat 7.10.2002 13:46:46
RE:
Hm to je otázka... většinou chceme to co nemáme a to co máme toho si ne vážíme. proč? hm to je těžké ..snad by člověk ani ne byl šťastný kdyby si myslel že má vše . jen když jsi někdy nešťastný poznáš to když jsi šťastný. Zní to hrozně složitě, ale je to prosté.A to že člověk chce mít to co nemá je pravda , ale je hrozné zjištění, že až někdo něco ztratí že to co měl bylo to pravé. Většinou to, že jsme někoho milovali nebo že jsme byli šťastni zjistíme pozdě. Až už to nejde vrátit. Proto buďme šťastni z toho co máme , ale na druhou stranu užívejme života. :o))wau to jsme se zamotali:-)))
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 9.10.2002 8:03:25
RE:
Tak k první části otázky, ptáš se, proč nejsme spokojeni s tím co máme a chceme víc. Půjdeme na to od lesa. Kdy je člověk spokojený? Když dosáhne určitého cíle, slasti, ukojení. To v něm vyvolá danou emoci a cítí se býti uspokojen, ale to jen do té doby, než z něho to ukojení vyprchá. Jak dlouho tento proces trvá, je individuální a závisí na typu ukojení. Například sex, někomu stačí jednou, dvakrát týdně, někdo ho musí mít několikrát denně. Proč je tomu tak? Člověk je komplikovaný tvor toužící po jednom - mít se co nejlépe. (Mluvím o člověku jako takovém, žádné úchylky, žádná deviace, žádné nemoci) Co z toho vyplývá? Je to úplně normální jev v lidském životě. Nejsme-li spokojeni, alespoň víme, že žijeme a snažíme se toho uspokojení dosáhnout. A jsme-li spokojeni, je jen otázka času, kdy začneme toužiti po uspokojení dalším. Asi jsem Tě moc "neuspokojil" touto odpovědí, ale ani já neznám odpovědi na všechny otázky a byť si myslím, že odpověď znám, nemusí být pravdou, je to pouze můj pohled na věc, můj názor, má myšlenka... K druhé části otázky. Ty ráda čekáš? Sice jsem řekl, že prodloužené napětí umocňuje rozkoš či zklamání, ale neznám nikoho, kdo by to dělal úmyslně (snad kromě SM praktik). Takže proč je tomu tak? V jedné písni, mimochodem pěkné, se zpívá "live is too short", možná to je odpověď. Nikdy nevíš, co přijde druhý den, nikdy nevíš, jestli ten druhý den vůbec přijde. Proč čekat. CARPE DIEM, mimochodníkem další má filosofie, UŽÍVEJ ŽIVOTA, já k tomu přidal, aby´s po smrti nezjistil, že´s vůbec nežil... Vychutnávej každou kapičku, prociťuj vše naplno, žij! Buď spontánní, odlep se od země, lítej! Neptej se proč chceme všechno hned, chtěj to! Nebuď jako ostatní ovce, otevři oči a vyboč z řady...
 juraj (xxx.xxx.59.21)reagovat 7.4.2009 11:13:38
RE:RE:
Ja by som sa rád zapojil do diskusie s mojim vlastným príbehom. Stratil som nedávno svoju prvú veľkú lásku, ktorá trvala celých 6.5 roka. Ako písala Andea vyššie, naša láska mala presne tie spomínané etapy. Spoznali sme sa tak neuveriteľne nádherne, že dodnes to vo mne vyvoláva hrejivý pocit. Bola to pravá zamilovanosť. Túžili sme byť stále spolu a neustále na seba mysleli. Toto trvalo asi 2 roky. Potom začala zmena života, priateľka šla na výšku do mesta, kde som študoval aj ja, začali problémy okolo školy čo sa prejavilo aj na našej láske, avšak bola stále silná a nevedeli sme byť bez seba. Pomaly ale iste sa začali na povrch vynárať drobné problémy, ktoré sme neriešili okamžite, ale sme dúfali, že sa vyriešia samé. Stále sme si hovorili, ako veľmi sa ľúbime ale v srdci sa pomaly a isto niečo menilo. Cítil som stále, že som jej oporou a obdivuje ma. Takto to pokračovalo roky ďalej, bývali sme spolu a stávala sa z toho rutina. Milovali sme sa stále menej, ale potrebovali sme sa. V poslednej fáze nášho vzťahu som jej dával stále menej najavo, čo k nej cítim a kládol som si často otázku, či sa ešte ľúbime. Nikdy som si na ňu nevedel odpovedať, lebo som si už nepamätal aké to je niekoho neľúbiť. Bál som sa predstavy, že naša láska nie je večná a tá pravá. Býval som smutný stal sa zo mňa pragmatický človek so zmyslom pre zodpovednosť a bez romantiky v duši a hlavne pokoja v duši. Nevedel som sa tešiť z maličkostí, nevedel som jej dať najavo úprimne, že ju mám rád. Trápil som sa ako sa trápila aj ona, aj keď sme si to nepripúšťali. Začal som pozorovať, že ju nenapĺňam a prestáva si ma vážiť, že ju už nedokážem prekvapiť. Stalo sa napokon to, čo bolo nevyhnutné. Zaľúbila sa do iného. Do staršieho kolegu s práce a ja som pochopil, že som ju už naveky stratil. Srdce vedelo, že to tak má byť, ale rozum to odmietal akceptovať. Hľadal som spôsob, ako to napraviť ako jej všetko vynahradiť, ale bolo to len horšie. Odolávala mu dlhšiu dobu, ale nakoniec sa mu to podarilo ju získať. Teraz ma nemrzí ten rozchod, ale to, že ako veľmi rýchlo zistila, že ma už neľúbi. A že to čo teraz zažíva je omnoho silnejšie ako čokoľvek, čo sme spolu prežili. Toto ma bude dlho trápiť. Veľa ponaučení z tohto môjho príbehu sa dá vziať k srdcu. Ľudia vážte si svojich milovaných a riešte všetky problémy otvorene a hlavne okamžite. Láska je silná ale nemusí byť večná, pokiaľ sa u ňu nestaráme.
 ??? (xxx.xxx.216.136)reagovat 16.9.2002 5:46:02
"Nikdy bych se neptal, kdybych nebyl v koncích. Zamiloval jsem se do jedné slečny, která má přítele. Té slečně nejsem lhostejným a mé city částečně opětuje. Nechci ranit ani ji, nechci ubližovat ani sobě. Nevím co dělat. Prosím, poraďte mi."
 Evča (xxx.xxx.2.234)reagovat 7.10.2002 13:50:15
RE:
Pokud i ona část citů k tobě opětuje,bude to znít asi hloupě, ale není nic lehčího než si o tom popovídat.Ale opatrně ne rovnou a přímo, protože se může stát že z dobré kámošky se nestane láska, ale ztratí se i to přátelství.
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 16.9.2002 5:46:21
"Je normalni, kdyz muz fyzicky ublizuje zene?"
 Evča (xxx.xxx.2.234)reagovat 7.10.2002 13:48:23
RE:
NEEEE to normální není a od takových holky prosím dál, ovšem pkud vám to není příjemné.
 k46 (xxx.xxx.92.156)reagovat 7.9.2015 16:45:46
RE:
ja jsem klidas,ale všechno ma sve meze k46
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 17.9.2002 12:18:30
NEVĚRA
Co je horší? Fyzická či psychická nevěra?
 ? (xxx.xxx.2.190)reagovat 17.9.2002 15:43:54
RE:NEVĚRA
a jak vlastne definujes psychickou neveru???
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 18.9.2002 5:40:30
RE:RE:NEVĚRA
Psychickou neverou by se dala nazvat platonicka laska.
 Rebecaa (xxx.xxx.2.190)reagovat 20.9.2002 13:44:46
RE:RE:RE:NEVĚRA
nevera jako nevera...:o)
 culibrk (xxx.xxx.216.136)reagovat 23.9.2002 11:52:03
RE:RE:RE:RE:NEVĚRA
jak duchaplna odpoved ;o)
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 23.9.2002 5:41:08
RE:kuk
Zdravim, diky za prispevek pane :o) cece, ja se z Tebe po.... Ty musis mit reklamu vsude, ze :o) Mno, hodne zdaru. PS: tady se nezameruju na jednu oblast, kazdemu co jeho jest...
 ??? (xxx.xxx.2.190)reagovat 23.9.2002 15:19:18
Má člověk právo vzít si život??
 Mr.cadillac (xxx.xxx.173.196)reagovat 22.10.2002 3:41:22
RE:
Pokud život stojí za to, za co stojí, tak trapí pouze a jenom mě samého, já trpím a ne ten, kdo mě svořil, naprogramoval, porodil či cokoliv jiného. Tudíž bych si i já měl racionálně rozhodnout o dalším postupu, ačkoli jsem takhle malinký...
 Fredie (xxx.xxx.216.136)reagovat 1.10.2002 5:36:05
LIDSKY ZIVOT
Jde lidsky zivot vycislit penezi?
 Evča (xxx.xxx.2.234)reagovat 7.10.2002 13:53:35
RE:LIDSKY ZIVOT
Podle mě NE. Lidksý život jsme si sami nedali a tak bychom ho neměli ani sami brát ...natož aby šel vyčíslit penězi....hmmm ne myslím že ne. ale ráda bych si poslechla tvůj názor Fredisku.
 Rebecaa (xxx.xxx.2.190)reagovat 8.10.2002 10:49:45
RE:RE:LIDSKY ZIVOT
Nemame pravo vzit si zivot proto, ze nam ho nekdo dal? Urcita logika v tom je, ale pouze takova, ktera nas zbavuje odpovednosti a nuti nas soudit....od jiste doby mam na to trosku jiny nazor...rodice nam zivot sice daji, ale od urcite doby je za nej odpovednost na nas samych..odpovednost za to, jak si ho zijeme…a kdyz se rozhodneme ho dobrovolne ukoncit..je to zase jen nase vlastni volba..nase vlastní rozhodnuti, na ktere mame narok…....casto slycham,jak lide odsuzuji sebevrahy...rikaji...není to jedina volba…tak proc voli utek a rezignaci a ublizuji svym blizkym, kterym na nich zalezi?...ale neni v tom cosi odmitaveho a sobeckeho? kdyz pohlizime na zivot s timhle odmitavym a odsuzujicim postojem, nevyjadrujeme tak pouze svuj prirozeny strach ze smrti?…..Zit jen proto, ze jsme nekomu za nas zivot zavazani?...není to jedina volba..to ne..je jich spousta...ale presto je to volba.....staci naslouchat utrpeni druhych a mozna pochopime, ze pro nekoho muze byt smrt i osvobozenim....vzdyt zit v bolesti a utrpeni je nekdy pro nekoho horsi nez nezit vubec....jen prezivat..a prezivat prece neznamena zit...polosmrt?


stránky: 1 2 3 4