Reagovat na příspěvek
| Počty osob týmu [Autor: Čumák] [Datum: 14.02.2002 2:55:14] |
Zdravím koloběžkovou veřejnost.
Rád bych se i já, jako jeden z účastníků minulého ročníku, podělil o dojmy a postřehy, které jsem získal na loňském ročníku dvacetičtyřhodinovky. Budu se asi shodovat s názory mojeho stájového kolegy Mišáka, ale tato shoda nepramení z nějaké naší vnitřrní domluvy, kterou bychom vám, mnohaletým účastníkům, chtěli narušovat poklidný průběh vaší akce.
1) počet závodníků: maximálně 10
24 členný tým, jehož 8 závodníků doma vyspává, druhých 8 bdí na závodišti a dalších 8 brousí dráhu mi přijde jako štafetový běh na dlouhé trati s neskutečným počtem předávek. Nikdo se neunaví, nikdo toho moc neujede, ale všichni tam byli a všichni "vyhráli". Párkrát se ty tři osmičky protočí a zase pěkně domů do postele a tak dál. To mi nepřipadá jako 24 hodin na koloběžce, ale jako "za hodinu v sedle dvacetičtyřhodinová sláva". A to asi není to pravé.
Osmičlenný tým (vycházím z našeho loňského počtu závodníků) je natolik malý, že nelze někde vyspávat a na závod se přijít kolem oběda podívat, něco málo pojezdit a zase přijít až po relaxaci v horké vodě ve vaně. Je nutné na závodišti být od samého začátku až do úplného konce, spolupracovat s týmem, být platným členem celých 24 hodin. >>> Zkrátka 24 hodin na koloběžce! <<< Není to snad smyslem tohoto klání? Být tam 24 hodin a těch 24 hodin tam "odmakat"? Je pravda, že jsme toho měli místy "plný kecky", ale proto bych přidal ty dva do deseti, aby byl nějaký ten kůň na vystřídání "odpadlíků".
Deset členů musí bohatě stačit.
Posledně jsme v předstartovních diskuzích lehce laškovali na téma "naše interní nominace do týmu versus časový limit na kolo" a matně si vzpomínám na výraz někoho z pořadatalů "my staří vousatí kmeti". Nestudoval jsem věkový průměr jednotlivých stájí, ale nikdo z našeho týmu už roky nedržel skripta nebo nějakou jinou učebnici, kterých se po trávníku se svými majiteli povalovalo mraky. Jednoho "pána" srovnatelného věku jsem na dráze zahlédl, ale ten odjel jedno nebo dvě kola a celou dobu svědomitě "koučoval" svůj tým. Omlouvám se "vousatým kmetům", že jsem je přehlédl. Tím jsem chtěl předejít případným námitkám, že se to nedá vydržet. Když jsme to vydrželi my, otcové od rodin, tak to by v tom byl čert, aby to nevydrželi i ostatní.
2) počet divokých karet: maximálně 0 (nula!)
Náhodní jezdci nechť náhodně jezdí a nenarušují rytmus závodního týmu. Naši loňští náhodní jezdci nám pouze nabourávali rytmus a kromě desetiletého Jiříka, který zajel kolo rychleji než jeho táta, stejně výrazně sil nepřidali a rychleji než my normální závodníci kol moc neujeli.
3) Podpůrný tým: asi tak 10
Chápu obavy pořadatele z devastace parku početnými maséry, svačináři a nosiči čerstvých zpráv z tratě a na druhou stranu chápu závodníka, kterého nikdo neuvidí, protože tam nikdo nesměl být. Zde bych se přikláněl k poměru 1:1, tj. na jednoho závodníka jeden masér-svačinář-obdivovatel, tak aby maximální počet členů výrazně nepřesáhl počet závodníků. Určitě jste zachytili jistou schovívavost, kterou dávám prostor našim manželkám s dětmi, které přišli na chvíli taky s námi do parku "pobejt". Dvě malé děti se psem nám tam taky v noci se svou mamkou spaly a těžko bych je přemloval, aby šli domů, když rodiče srdnatě kroužili na dráze. Předpokládím, že těm mladším přijde obdivovatelů o něco méně (asi tak 1:1).
Ať tak nebo tak, pravidlům se podvolíme a budeme názor pořadatele plně respektovat a už teď se nemůžeme dočkat, až zase zakroužíme po dráze a po nějaké té projezděné hodince budeme nazpaměť recitovat kořeny a trhliny v asfaltu náhodně přihlížejícím nevěřícím svátečním jezdcům.
Čumák
|