Reagovat na příspěvek
| RE:Váhám mezi SK a MK [Autor: Havlínová Marcela] [Datum: 06.11.2006 11:06:02] |
Vážený pane,
dovoluji si reagovat na Váš dotaz. Sama jsem dlouhá léta měla knírače střední barvy pepř a sůl. Protože jsem se přestěhovala do městského bytu, jako společníka do života jsem zvolila knírače malého, opět barvy pepř a sůl. Nějaké zkušenosti s výcvikem středním kníračů jsem získala a myslím si , že jsou skutečně velmi vhodní pro řadu různých disciplín z oblasti sportovní kynologie. Pro obranu mají tu výhodu, že netrpí handicapem malé postavy jako malí knírači. Není to otázka povahy, ale opravdu mají omezené fyzické dispozice a velmi dobrou inteligenci, aby si to uvědomovali. Pravdou je, že malou výšku kompenzují ještě bystřejším rozumem a velkým sebevědomím. Ač se mi podařilo doslova zkrotit abnormálně temperamentní stření kníračku natolik, že úspěšně složila zkoušku z výkonu a měla výbornou trojkovou poslušnost, tak naopak jsem neuspěla u sebevědomé silné osobnosti mé první malé kníračky ani v základní poslušnosti. Pravdou je, že i ona základně poslouchala – považuji za to např. bezpečnou ovladatelnost bez vodítka v rušnějších podmínkách, které může poskytovat městský provoz ulic. Zřejmě šlo o výjimečně silnou individualitu, protože se mi s ní nepodařilo více, ani po poradě se zkušenými výcvikáři. Dnes už své malé knírače mám jen pro radost, s tím, že na nich pro jejich bezpečnost vyžaduji stále onu velmi dobrou ovladatelnost bez vodítka a základní poslušnost pro soužití, aby nebyli zbytečně problematičtí. Všechny nároky na ně kladené zvládají snadno. Ale protože jsou právě velmi inteligentní – všechny velikostní rázy, jedná se o trvalý dialog na téma, kdo má větší kompetence.
Pro sportovní kynologii bych osobně dala přednost knírači střednímu – je to otázka i fyzických dispozic, jako odolnost povětrnostním podmínkám (tak snadno vám neprochladne, vydrží větší zátěž v členitém terénu). Ale znám však řadu majitelů malých kníračů, kteří se svými svěřenci velmi dobře uspívají v oblasti sportovní kynologie.
Malý vzrůst má zase výhody – prostorové (při celkovém, soužití, cestování apod.). Ale například tuto výhodu uplatňují při záchranářském výcviku – jsou lehcí, vejdou se do malých prostor a celkově jsou pohybově daleko obratnější. Např. jsem se smířila s tím, že mi mí knírači doma lezou po výškách jako kočky.
A ještě k srsti. Kdysi jsme se laicky rozhodovali pro barvu. Zvítězila pepř a sůl z důvodů, protože na nich není vidět šedivění, jak je často vidět černého zbarvení. Celkově je na finální výstavní úpravu nejnáročnější zbarvení pepř a sůl – aby pigment byl dobře rovnoměrně rozložen po partiích, které se trimují. U černých středních problémy nejsou. U malých kníračů často celkově šediví v mladém věku – což standard nepřipouští. Co do tvrdosti srsti jsou na tom nejlépe střední (v obou barevných rázech). Hůře na tom jsou knírači malí. Nerada bych, aby to vyznělo jako obecný jev. Jen je zapotřebí se zorientovat v chovech. O tvrdosti srsti se zmiňuji proto, že dobrou kvalitu oceníte právě ve sportovní kynologii. Kvalitní tvrdá srst (přiléhající tvrdý krycí chlup s bohatou měkkou podsadou) dobře chrání psa i v nepříznivých povětrnostních podmínkách (např. tak snadno nepromokne, neprochladne).
Jsou to postřehy, které Vám možná trochu pomohou při výběru velikostního a barevného rázu.
S pozdravem Marcela Havlínová. |